V úterý 26.9.2023 hledali svůj živel žáci ze tříd II.C, IV.C a V.C v krásném prostředí areálu Sluňákov (centrum ekologických aktivit města Olomouce).
Jak se živlům v rámci aktivit přiblížili?
Oheň
Neklidný živel, který byl zrozen při stvoření vesmíru. Představuje princip síly a moci, lásku, žár, nespoutanost. Oheň dokáže povzbudit, dodat odvahu, ukázat směr v temnotě. Ale pozor, nezkrotíme-li oheň v nás, můžeme se stát nesnesitelnými, ba i bezohlednými. Ti, kteří mají nejblíže k ohni, bývají nenucení, temperamentní. Oheň vás ohřeje, ale může vás i spálit. Takoví jsou i jedinci s převahou ohně ve svém nitru.
Plamínky – to, že vodě neunikneš, se žáci přesvědčili při aktivitě plné pohybu
Křesadla – v rámci skupinové práce se podařilo (nejednou) vzkřísit oheň pomocí křesadla
Vzduch
Vzduch a jeho lehkost, nekonečnost, plynulost. Nic, a přitom všechno. Živel vzduchu je spojený se zastavením. Ticho, klid, kdy slyšíme jen tlukot svého srdce. Vzduch se všeho dotkne, ale nikde nevydrží dlouho. A následky, které za sebou zanechá vichřice, už musí řešit někdo jiný, protože vítr putuje světem dál. Živel vzduchu nám přináší lehkost, hravost, pohyb. Plní hlavu spoustou myšlenek a nápadů, které se však často rozprchnou všemi směry.
Čichová schovka – žáci nalezli tu nejkrásnější vůni promnutím ve svých rukou (aniž by narušili přírodu)
Raketa – při správné konstrukci jejich výdech vniknul život vytvořené raketě
Voda
Voda dokáže hladit, léčit, přinášet úlevu. Aby však zůstala krásná, čistá, musí téct. Od kapky, přes potůček, říčku, řeku, až k moři, kdy se kapka vrací dolů, k hlubině. Voda dokáže i ohromit a fascinovat - na překrásný vodopád nebo třpytivý rampouch dokážeme koukat dlouhé minuty. Z vody pochází život - vždyť i v našem těle je vody víc než půl. Ti, kteří mají nejblíže k vodě, jsou laskaví, tolerantní, přátelští. Budují dlouhodobé a hluboké vztahy, umí povzbudit i pozorně naslouchat.
Přenášení vody – byla potřeba dostat vodu z řeky, následně s ní pracovat
Korýtka – žáci zjistili rozdíl mezi tím, jak se voda chová v regulovaném toku (rovné korýtko) a toku přirozeném (zakroucené korýtko)
Země
Země, to je pevná půda pod nohama, kamení, hlína. Země je pro nás jistotou. Když se jí dostává péče, přináší obrovské dary. Je to právě ona, které dáváme semínka a sklízíme plody. Když je něco špatně, je to opora, ke které se vždy můžeme vrátit zpátky. Země je vlastní těm, kteří mají realistický pohled na svět. Na co si nesáhnou, tomu nevěří. Ti, kteří mají blízko k zemi, jsou spolehliví, věcní, pro ostatní oporou.
Nohy zkoumají zemi – chůze v trávě za mlhy/za slunečného počasí (s přítomností živočichů – hraboš polní, ježek lesní)
Sluneční hora – žáci v přítmí hory hledali horniny a nerosty podle fotografií
A jaký je závěr?
Ke kterému živlu mají naši žáci nejblíže?
To už se podívejte v galerii…