BLOK S NÁZVEM Podzimní květomluva pod vedením Mgr. Dany Kozárkové
Žáci, kteří si vybrali různorodé aktivity kritického myšlení, byli určitě překvapeni. Zprvu se zdálo, že si budeme povídat o jakési kytce, budeme se teoreticky zabývat vybranými slohovými styly, ale pak vše nabralo „spád“. Prakticky jsme si dokázali, že když dělá každý tutéž činnost, není výsledek identický. Nejen psaní krátkého textu na vybrané „sympatické“ slovo, ale také předvídání, co se v příběhu stane, uvažování, proč se spisovatel odklání od našich představ, může být zábavné. Shodli jsme se v obou blocích, že i literatura 19. století nám má co nabídnout. Některé žákyně vyhledávali shodné prvky s literaturou současnou. Jiní užívali svou fantazii k tvoření vlastního textu. A co napsat hlavní hrdince? Jaké otázky byste položili přímo autorovi? I tyto neotřelé nápady jsme si vyzkoušeli. Jen nepatrný zlomek samostatné i skupinové práce předkládáme…
Vážená hlavní hrdinko,
máme z Vás smíšené pocity. Z našeho pohledu Vás vidíme jako zákeřnou postavu. Autor Vás popisuje jako “krásnookou‘‘ slečnu. Ovšem je to pravda?
Nejprve jste se jevila jako nepodstatná postava v daném příběhu, čtenáři spíše čekali na to, co se stane se zmíněnými vykopanými kostmi. Ale autor rozvedl nejvíce informací o Vás. Představil modrookou černovlásku s poněkud štíhlou postavou a plnými tvary. Jednoduše řečeno - ideální typ ženy.
Vaše chování mne víc než pohoršilo. Ano, upřímnou soustrast za ztrátu nejbližšího, ale nemyslím si, že jste taková chudinka, abyste svým chováním zmátla obyčejného mladíka, který celý večer sedí sám u stolu a čeká na smysl života.
Zajímalo by mne, za jakým účelem jste šla ten den do hostince, než jste se vůbec dozvěděla, jaká tragédie se stane ve Vaší rodině. Kam jste tenkrát běžela, když Vám to oznámila sestra? Proč jste se vůbec vrátila? Člověk by neřekl, jak jednoduché je zamotat hlavu tak nevinnému, viďte?
Se znechucením Karolína a Martina (z 8. A.)
U Tří lilií Veronika Novotná, 8.A
Vidím dívku modrookou,
její vzhled je perfektní.
Oči jako diamanty,
vidím snoubenku svou budoucí.
Však něco mě z dálky varuje,
že něco správně není.
Její krása mě tak ohromuje,
že zapomenu na toto varování.
Když se naše pohledy setkaly,
všechnu krásu uvnitř jsem uviděl
a na tu zlost úplně zapomněl.
Poprvé, když promluvila na mne,
strach mě popadl opět.
To varování nebylo marné,
poslechnout jsem ho možná měl.
Zeptal jsem se, jak se jí daří,
říkala, že normálně.
Matka její, že teď mrtvá v zemi leží,
ale nevypadala utrápeně.
Žádný smutek nebyl vidět,
bylo to tak nepřirozené.
Zděsil jsem se a radši rychle
odešel jsem domů zpět.
Bílá lilie
Anna Benešová
Byla dívka v hostinci U Tří lilií
krásná, krásná vskutku byla,
ale její duše chladná tak,
jako když i ten nejteplejší plamínek v krbu zmizí.
Nádherné šaty ze zlatých nití
jako kdyby byly ze zlatých sítí.
Krásná dívka, krásná je,
nezapomeň,
že už dávno mrtvá je.
Co když mládenec zamilovaný byl?
Snad jen smutek její matky na něj zbyl.
Krásnou dívku s chladnou duší nikdo nespatří,
snad jen ty ve své duši!