Naše lesní reality show se blíží do velkého finále – a jak jinak zakončit putování živly než s ohnivou tečkou? Dnes jsme objevili poslední element a přísaháme, že to nebyl kečup, ale skutečný, dýchající OHEŇ. Ráno jsme začali u centrální výtopny, kde jsme pozorovali, jak se štěpka mění v teplo a jak se z dřeva dá vyrobit víc energie než z rozespalé učitelky po ranní kávě. Děti fascinovaně nasávaly fakta i vůni dřeva a někteří se dokonce ptali, jestli si můžou vzít pár kousků štěpky domů – prý „na pokusy“. (Vážení rodiče, doporučujeme tajně zkontrolovat batohy.) Poté jsme se vrhli do stavění lesních nemovitostí – domečků pro zvířátka. Vznikaly tam luxusní srubové chaty, podzemní nory i originální designové pelíšky pro ty nejnáročnější ježky. Děti se proměnily v lesní architekty a zvířata v okolí si už teď podávají žádosti o přidělení. Kromě toho jsme si povídali o ptácích a jejich mláďatech, a i když jsme žádného ptačího teenagera s mobilem v zobáku nezahlédli, bylo to velmi zajímavé. Odpolední program nás zanesl na kopec, kde se kromě turistiky rozjelo i válení sudů – a nebyli bychom to my, kdyby se někdo neválel i bez sudu. Výhled shora byl dechberoucí, hlavně pro ty, co došli nahoru bez zastavení. Ale odměna byla sladká – smích, nebe a ten skvělý pocit, že nohy už vlastně necítíme. A protože jsme slíbili oheň, večer hořelo! Tedy – kontrolovaně. Táborák rozsvítil celý areál, buřty zasyčely, hudba zazněla a zpěvy dětí se nesly až do korun stromů (a možná i trochu do uší místní sovy, která si zaletěla stěžovat). Byla to atmosféra jak z filmu – a přesně tak jsme chtěli zakončit náš živlový maraton. Zítra se vracíme zpět ke svým rodinám, batohy těžší o zážitky, boty trochu blátivější a srdce plné nových vzpomínek. A kdo ví – možná už teď se začíná rodit nový příběh… za rok znovu, s jiným programem, ale se stejným nadšením.
Monika Novosádová, Lucie Hradilová
